Metodologie

Realizace i vyhodnocování rozhovorů se opírá o koncepce kvalitativního výzkumu, především biografického a feministického výzkumu.

Metodologický přístup byl upřesňován v průběhu více než jednoho roku, při pěti mezinárodních seminářích, na nichž se setkávaly projektové partnerky. Od začátku bylo jasné, že všechny chápeme projekt jako projekt jako otevřený učící se s každým dalším rozhovorem, s každým čtením a analýzou rozhovorů, s každým seminářem, s každým dalším mezinárodním setkáním. V roce 1999 byl na týdenním semináři na chorvatském ostrově Brač, věnovaném dosavadním zkušenostem z pilotních fází, vypracován závazný metodologický konsensus:

- Rozhovory začínají společnou úvodní otázkou: "Vyprávějte nám, prosím, o vašem životě." V první části rozhovoru pokud možno narátorku nepřerušujeme, jen povzbuzujeme. Minimální délka rozhovoru je 90 minut, ale záleží na ženě samotné, jak dlouho bude chtít vyprávět.

- Ve 2. části rozhovoru se podle pomocného rasteru rozhovoru zaměřujeme na společné tematické oblasti a posléze na národní specifika. V této části rozhovoru se soustřeďujeme na doplňující a hodnotící otázky, jako je postavení ženy, zvládání rolí v různých fázích života, porovnání zásadních rozdílů v životě respondetek a jejich matek, eventuálně dcer a vnuček apod.
- Všechny rozhovory se archivují a kompletně transkribují.

- Ke každému rozhovoru jsou vypracovány doprovodné materiály: PROTOKOL, BIOGRAM, RESUMÉ a tyto dle možnosti přeloženy do němčiny/angličtiny. Každý rozhovor je rovněž opatřen hesly ze společně přijatého HESLÁŘE pro potřeby mezinárodního archivu.

- Rozhovory jsou postupně doplňovány průvodními materiály či studiemi, které ozřejmují historický kontext (historický raster),
legislativu vztahující se k ženám,
dostupná statistická a demografická data,
historický diskurs k ženské otázce,
profil nejmasovějšího ženského časopisu a obraz ženy v něm
- ať už formou specifických studií, magisterských či doktorských prací apod. - viz Publikace

Na Brači bylo zároveň dohodnuto, že při Gender Studies v Praze vznikne mezinárodní archiv projektu, kde budou archivovány přepisy všech rozhovorů v jejich původním jazyce, a doprovodné materiály v němčině/angličtině (protokol, biogram, resumé). Originální nahrávky (kazety, minidisky) zůstávají v národních archivech jednotlivých týmů.

A. K vedení rozhovorů

Orientace na biografická vyprávění určují převažující charakter výpovědí: jsou orientovány na každodennost, na dějiny viděné zdola. Jde nám o žitou a prožitou skutečnost a ne o objektivní pravdu. Pomocný raster otevřených otázek narátorkám nepředkládáme, abychom se vyvarovaly možnosti jakéhokoliv sugerování odpovědí. Je pro nás orientační, každá z tazatelek jej drží na paměti a používá podle průběhu rozhovoru.

Feministický charakter projektu určuje především náš vztah k narátorkám: nejsou v žádném případě objektem naší zvědavosti, ale subjektem projektu, ony jsou zároveň i jeho smyslem a cílem. Interview chápeme jako proces interakce mezi tazatelkou a narátorkou, založený na vzájemné důvěře. Absolutně rovnoprávné postavení mezi oběma je klíčovou etickou otázkou projektu, důležité je umění naslouchat, kterému jsme se musely učit. Nejde nám o to, sesbírat pouze "data", ale přivést ženy k reflexi o jejich vlastní identitě. Rozhovory znamenají téměř vždy pro obě strany - narátorku i tazatelku - hluboký zážitek. Mnohé ženy nám dodatečně psaly nebo nám telefonovaly, někdy chtěly dodat nějaký drobný detail, nebo doplnit svou výpověď o doplňující pasáž k hodnotícím otázkám, třeba těm jak se lišil způsob jejich života od života jejich matek. S většinou z nich se nám podařilo navázat velmi dobrý vztah, mnohdy až přátelský, zůstáváme s nimi v kontaktu delší dobu, některé z německých respondentek se v květnu 2000 aktivně zúčastnily mezinárodní konference Budoucnost potřebuje vzpomínky, věnované představení projektu a nejstarší generaci.

Převážná část rozhovorů je realizována v bytech narátorek, což je důležité nejen k navození spontánní atmosféry, ale také proto, abychom ženu lépe poznaly v jejím vlastním prostředí. Často dojde i na prohlížení fotografií a dalších osobních vzpomínek. Rozhovor zpravidla trvá několik hodin, někdy je třeba narátorku navštívit vícekrát. Mnohé ženy se na rozhovor připravily, udělaly si poznámky, nebo si alespoň srovnaly myšlenky.
Většinou to bylo vůbec poprvé, kdy ženy někomu vyprávěly takto uceleně svůj životní příběh. O některých zážitcích, jako třeba znásilnění, ty, kterých se to týkalo, dosud nikdy nehovořily. Samozřejmě, že každé narátorce zaručujeme naprostou anonymitu a plnou kontrolu nad její výpovědí, záleží jen na ní, zda dá souhlas k eventuálnímu budoucímu anonymnímu zveřejnění rozhovoru.

B. K výběru žen

Od něj záleží hodnota interview. Každý životní příběh je důležitý, ne každý jej ale umí reflektovat a ne každý jej chce prezentovat.
Jedním z hlavních kritérií při výběru narátorek byla jejich ochota podělit se s námi o své životní zážitky, zkušenosti a zamyšlení nad tím, co druhá polovina 20. století ženám přinesla, eventuálně vzala, co pro ně znamenala.
Vyhledávaly jsme ženy, které mají tzv. "obyčejný, normální, běžný, všední, průměrný" životní osud, což v žádném případě nevylučuje, že právě tyto ženy jsou jedinečnými a vynikajícími osobnostmi. Tyto neznámé ženy, které se většinou ke slovu nedostanou, a jimž dosud nikdo toto slovo nedal, se často velmi podivovaly, proč by právě jejich všední život měl někoho zajímat.

Rozdělily jsme si ženy pomocně do tří generací - babičky, matky, dcery - první naší generací jsou ženy narozené ve 20. letech minulého století, druhou generací ženy narozené ve 30. letech a třetí ženy narozené v letech 1940 -1960. Bylo nám jasné, že nejstarší generace, dnes osmdesátnice, pomalu odchází a nechtěly jsme dopustit, aby konkrétní okolnosti a fakta, která byla pro ně a jejich životy důležitá, upadla v zapomění, nebo byla později zkreslena interpretací z druhé ruky. Tím spíše, že se jedná o generaci, která jako jediná prožila celý svůj aktivní život za socialismu a mnohé zásadní historické a společenské změny druhé poloviny 20. století nejen zažila, ale také se na nich aktivně podílela. S těmito ženami bylo také realizováno nejvíc rozhovorů. V jistém smyslu tyto rozhovory chápeme i jako záchranný projekt, vedený snahou zachytit co nejvíc konkrétních okolností ze života této generace.

C. Jak narátorky vyhledáváme

Obdobně jako ve většině obdobných oral-history projektů na základě principu náhody, metody sněhové koule. Většinou pracujeme na základě doporučení, bez nějž je obtížné získat důvěru respondentek, nelze k někomu přijít a chtít, aby vám vyprávěl svůj životní příběh, ptát se ho na intimní věci jako partnerské vztahy, porody, potraty, antikoncepci…
Při výběru respondentek dbáme na široké sociokulturní spektrum, odpovídající geografickou různost, město i venkov. Mezi našimi narátorkami jsou ženy různé úrovně vzdělání, nejrůznějších profesí, ženy svobodné, vdané, rozvedené, vdovy, jak nekvalifikované jak nekvalifikované dělnice a ženy ze zemědělství, tak vysokoškolačky i akademičky.

D. K otázce transkripce

Všechny rozhovory se kompletně přepisují. Zvolily jsme takový způsob transkripce, při němž je zachována specifičnost mluvy, eventuálně dialekt, ale nezachycujeme stoprocentně všechna přeřeknutí, citoslovce, nedořečená slova. Jedná se o částečný kompromis mezi přesností řečeného a čtivostí, tak, aby nesrozumitelnost přepsaného textu neodradila čtenáře (i budoucí badatele/ky) neznalé úzu fonetického přepisu.
Přepisy jsou různé délky, od 15 do 90 stran, podle délky rozhovoru, v průměru asi 40 stran.

E. Složení pracovních týmů

Důležité je interdisciplinární složení jednotlivých týmů, kde se práce účastní historičky, etnoložky, psycholožky, socioložky, filosofky, lingvistky, politoložky, publicistky. V počátcích projektu tvořily většinu národních týmů ženy střední generace, neboť jsme pokládaly za důležité, aby alespoň částečně měly společné zkušenosti s narátorkami, tj. prožily část života za socialismu. Dnes jsou v řadě národních týmů velmi mladé ženy, které projekt zaujal natolik, že na základě dosud shromážděných materiálů píší své diplomové a magisterské práce.
Interdisciplinární složení národních týmů se ukázalo být předností zejména při hodnocení a evaluaci materiálu. Opakovaným čtením rozhovorů z různých úhlů pohledu krystalizují společná témata. Skutečnost, že každá pohlíží na rozhovory ze specifického úhlu pohledu své specializace, přináší velké možnosti při jejich analýze. Komplementarita pohledů (na rozdíl od jednostranného pohledu např. historiků nebo sociologů při oborově zaměřených výzkumech) nebývale rozšiřuje a obohacuje možnosti vyhodnocování.